Konečně v zajímavých časech

Už jsem si myslel, že zbytek mého života uplyne stejně unyle jako jeho (doufám tedy) první polovina. No, a ono to vypadá, že nebude tak zle. Tedy ono zle bude (víte jak to myslím), a já už se na to tak nějak zvráceně těším.

Kdysi, někdy v roce 2014 nebo tak něco, jsem se bavil s chlápkama, co s Babišem z kraje 90. let obchodovali. Neměli pro něj vlídného slova (vydupal s nima tak jako s každým jiným). A já jsem jim říkal, že Babiše vlastně obdivuji, jak on sbíral ty padlé firmy a rozdejchal je a pak se mu to tak zalíbilo, že si bral i firmy nepadlé, a že se těším, co ten experiment s jeho instalací k moci nakonec přinese. Na jejich udivené pohledy jsem upřesnil, že jej obdivuji podobným způsobem obdivu jako třeba toho tlusťocha Hermanna Göringa nebo slepičáře Heinricha Himmlera, prostě postavy, co se za vzniklé situace vyšplhaly vzhůru a tam pořádně řádily, až z toho všem bylo zle. Babišem znechucení spoludiskutující prohlásili, že toho se nedočkám, že ten má hlavu jen aby mu do krku nenapršelo, že vyřvávat sice umí, ale že ten si hledí hlavně hnojiv a že se do větších akcí pouštět nebude.

No, tak na moje tajné touhy došlo, dějiny holt Babišovi nabídly příležitost. Posledních několik let jsem vždy plamenným kritikům Babiše říkal, že ať je, jakej chce, tak zatím nikoho nezavírá a nepopravuje, a že je potřeba si ten čas užít a neremcat, protože nuda nemusí být napořád, a že změna taky může být k horšímu.

Samozřejmě, že jsem v to zhoršení tajně doufal. Dělám ve firmě na zabezpečení aut, a řeknu vám, v poslední době to teda bylo průďo. Starý dobrý vysmažený kádry pověsili zlodějský řemeslo na hřebík - denně jsem to viděl. Jdete do hospody - servírka smažka. Jdete z hospody - u vrat vyhuluje jejich kuchař, starej známej feťák. Objednáte si pizzu domů - a kdo to doveze - krystalicky čistý svědomí (jakože Crystal Ship, né nebožtík Standa). Prostě byl takovej nedostatek lidí, že už se nikomu ani nevyplatilo krást auta a kutat to na náhradní díly. Než se stresovat a tahat s budíkama v tašce za pár litrů za noc, to je lepší rozvážet pizzu..... když je ta možnost.

Ještě tak před 14 dny jsem se radoval, že je s tím konec, a že zloději koní zase poznaj svýho řemesla zlatý dno, hospodští vyrazej fetky na dlažbu a zase se roztočí mrkavý počítadlo, kolik aut se od novýho roku ukradlo..... No ale dva týdny uplynuly a já začínám být úplně vyplašenej. Babiš nechal zavřít snad úplně všecko (teda kromě Agrofertu), nejdřív na 10 dnů, teď na měsíc, pak na...... půl roku, rok??? Ta použitá metoda je fantastická, protože je to podle šablony "lidi pochopte, musí to bejt, jenom na pár dnů, než se to spraví, protože jinak by se to nespravilo.... a ono 10 dnů uplyne a jsme o pár stovek či tisíc ofiko nakažených dál a taky už i o nějaký mrtvoly do statistiky, tak lidi pochopte, není to tak hrozný, samozřejmě naše zásluha, ale když to neprodloužíme, bude to na tuty o dost horší, na tu Itálii pohleďte, copak toto chcete?" A tak nám plyne den za dnem a já začínám být fakt nervózní, protože já potřebuji hospodářskou krizi, ne světovou revoluci.

Jsme jak ta princezna zakletá, nebo jak to definovat, zarůstáme mechem a kapradím (taky vám ta rouška zezelenala od řas? Jsem snad vodník či co?), čekáme, že se to spraví, že zase bude líp.... že nás nechaj nadechnout.... Tak nic, vydržte ještě týden, třeba. Nebo dva, nebo tři. No.

Aspoň, že se nám ten Babiš stará o vzrůšo. Ten nápad s tím odstavením parlamentu a poskoků z vlády, jakože by Andrej vládl sám dekrety jako nějaký nemytý generalissimus, to by pane bylo něco. To by bylo slibný, protože od Andreje já ještě čekám věci, který si zatím ani nedokážu představit. On byl doteď dost nudný, jak mu to Mára všechno psal a tak, ale od té modlitby (nebo jak psala kulatá paní "motlitby") já cítím, že přichází transcedentálno, a to pak vede k hodně zajímavým časům, to jsou takový ty kulturní revoluce a velký skoky vpřed, a vůbec.

No, je už dost pozdě, a filozofie už bylo taky dost. - - - - Ale, teď jsem si ještě vzpomněl na to, jak se všichni smáli Janu Hrušínskýmu, když ječel, že mu zavřeli divadlo, a že je to pro něj konec. Blba z něj dělali, že nic nechápe, a že to musí pochopit, že nemůže myslet jen na mrzký mamon. Já teda ten křik pochopil úplně jinak. Onehdy jsem zabíjel prase, štraňky mělo uvázané na paprče, tahnete ho z klece ven. Ono řve, jak o život, ví už oč jde, jde o život. Když jsem Honzu Hrušínskýho slyšel řvát, na to prase nebohý jsem si vzpomněl. Prase nebo člověk, jedno jest, takhle se řve, když jde o život. A my všickni takhle nějak řvem, ale už jen hlasem oněmělým......