Šaroch není šáchor

A zjevně není ani jiná třtina, ochotná se jen tak klátit ve větru. Jaroslav Šaroch je státní zaměstnanec, už nějakou dobu, a už mu není třicet a těžko začne někde jinde jinou kariéru - a podle toho je třeba posuzovat jeho jednání.

V té kauze kongresového centra u středočeských Olbramovic je toho veřejně známo více než dost, aby si každý udělal adekvátní úsudek o podstatě celé věci. Vlastně není o tom jakýchkoliv pochyb - Baron naznal, že při těch desítkách a stovkách firem v holdingu by se hodilo mít reprezentativní areál, na ty valné hromady a agrofertí annual mítinky, a když to vlastně stejně bude taková lepší hospoda s penzionem, tak že by to mohla vést jeho děcka jako svůj malý byznys. Jak pravil, tak i učinil, o záslužnosti takového počinu veřejně pohovořil. Aby to nebyla firma z holdingu a nebyla tak okatá ta financující optimalizace s tou reklamou (což asi byla prapůvodní podstata tohoto nejlepšího Baronova nápadu), tak se to na děcka i převedlo a když už to splňovalo parametry malé firmy, tak co nevyužít veřejné podpory.

Nechme teď stranou to, jestli je to mezi česko-slovenskými podnikateli zcela běžné, snad i každodenní jednání, a nebýt úspěchu politické divize Agrofertu, nikoho by to ani za mák nezajímalo. Nějakým způsobem se to stalo předmětem trestněprávního procesu a začátkem týdne se tedy očekávalo momentální vyvrcholení čtyřleté snahy dostat Barona do tepláků.

I já jsem propadl té všudypřítomné mediální hysterii a tak nějak vnitřně jsem očekával bombastické titulky o tom, jak se věc posunula na soud (a čekal jsem další level příběhu v podobě třeba předběžného projednání té horké brambory). No nic, měl bych se asi zklidnit, a spolehnout se především na dvě voči, svoje dvoje voči, řečeno Baronovým slovníkem. Co tedy vidím za obrázek: Po chodbě v nějaké budově jde chlápek, vlastně dva chlápci, sako, kalhoty, kravata. Ten první má být Jaroslav Šaroch, druhý nevím, možná vyšetřovatel Nevtípil. Oba věk určitě 50+, možná že k šedesátce už je to co by kamenem dohodil. Oba jsou státní zaměstnanci, nic bych nedal za to, že celý produktivní život, podle absence jiných informací o tom netřeba pochybovat. Tedy, do penze to mají za pár. Pan Šaroch je na pozici řadového úředníka (ano, státní zástupce je řadový úředník státu, i soudce je úředník státu, netřeba těmto zaměstnáním neustále dodávat nabubřele vznešené glorioly pilíře právního státu a celé lidské existence), tento vývoj své kariéry bezpochyby akceptuje a vzhledem k věku by to rád dotáhl k odchodu do penze bez větší nehody. Baronova kauza je ovšem matroš, schopný leckoho pěkně zhavarovat. Rozhodnete tak, jedni se na Vás zlobí. Rozhodnete onak, druzí se na vás zlobí. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, říká lidová moudrost. Takže co s tím? Donekonečna si prodlužovat lhůtu? Nějaký čas ano, ale nelze to dělat deset let. Hodit to nadřízeným na hlavu (ostatně oni si honí triko s kariérou, ne pan Šaroch….)? To jen tak na tvrdo taky nejde, státní zástupce je podřízený a na svých představených závislý úředník, není možné vystavit se podezření z drzého jednání. Špatné, prostě nic rozumného není na výběr. A to je zřejmě pravá příčina aktuálního rozhodnutí-nerozhodnutí, posunu-neposunu. Nakolik jsem to pochopil, spis je tlustospis a u nadřízeného to může být nějaké měsíce. Pak by se to mohlo vrátit zpět k panu Šarochovi (jakže to argumentují ti Bartončíkovi chlapci ohledně toho, že nelze na beton prokázat, že Čapí hnízdo a Agrofert mají jakoukoliv souvislost s Babišem? Hmm, uvidíme, možná se něco tak neskonale absurdního ukáže být jako ta pravá plodná myšlenka……) a pak by to zase mohlo prožít nějaký čas v přípravném řízení….

Jaký je tedy závěr? Pan Šaroch je obyčejný člověk, chce to doklepat do důchodu a prožít důstojný zbytek života. To jenom já jsem lačný krve a chci vidět Johanku z Arku vedoucí lid na barikády (pitomé přirovnání, ale sedí). Pan Šaroch možná ještě doplácí hypotéku nebo děcka ještě studují anebo i když ne, začněte v 55+ s novým byznysem, poté, co jste celý život dělali ve státní správě. Nenechte se mýlit, že na právníky všude čekají, a že by se snadno uplatnil v advokacii a podobné řeči. To můžete zkoušet, když je vám pětadvacet a jste bez závazků a můžete se nastěhovat k rodičům a žít za pár tisíc měsíčně. V téhle situaci pan Šaroch velmi pravděpodobně není, a proto moje živočišnými pudy vedená očekávání nebyla správná.

Samozřejmě, dojem z toho všeho je velmi, velmi nepříjemný. Politická divize Agrofertu nám už pěkně zatápí, prosákla do celé státní správy a každý si už hodně rozmyslí, co kde řekne a napíše. Ondřej Neff má pravdu, že se to s praktikami normalizace zatím rozhodně nedá srovnávat, ale ta nosná atmosféra, ta už tady prostě je.