Respekt č. 25: O hrdince kapitalistické práce

Mnichovská zrada: České děvče pracovalo za čtvrtmilionu měsíčně šestnáct hodin denně a nedostalo ani pořádně najíst

V aktuálním čísle Respektu jsem se začetl do sladkobolného článku o tom, jak absolventka právnické faktulty nastoupila jako koncipientka do advokátní kanceláře v Mnichově za 10 tis. EUR měsíčně. Zpracovávala jednostranně zaměřenou agendu, práce od nevidím do nevidím, chronické nevyspání, místo jídla jen kafe a energeťáky, prý že z přepracování “začala trpět ekzémy, angínami, záněty močových cest a střevními problémy”. Po výpovědi (přítel jí dal nůž na krk - zřejmě ve stylu “buď zemřeš pro zaměstnavatele, nebo budeš žít pro mne”) se zdravotně definitivně zhroutila a teď je rok a půl na nemocenské, mj. opakovaně operována pro “počínající rakovinu kůže”. Vzhledem k tomu, že článek pojednává o workoholismu, je příběh zakončen vyjádřením naší kapitalistické hrdinky v tom smyslu, že ji láká najít si podobné zaměstnání znova.

V článku se podávají i další obdobné příběhy, prokládané moudrostmi odborníků na uvedené téma. Víceméně se přežvykuje stejný flák několikrát dokola, viníkem je ten workoholismus, samá hrůza, pámbu s námi a zlý pryč.

Samozřejmě, příběh, kdy si mladá blbá holka zničí zdraví pro nenasytného kapitalistu, je jistě k politování. Respekt by měl tuto kauzu dále sledovat a až se slečna udře k smrti, věnovat jí třeba dvoustránkovou vzpomínku.

K vyplození tohoto článku mne původně ponoukla snaha podělit se o to, jak jsem zase jednou vtipný, protože mi připadlo zábavné, že slečna sice vydělávala nadprůměrně, ale zřejmě to bylo v mnichovských poměrech žalostně málo, protože její zdravotní potíže byly zjevně způsobeny chronickou podvýživou. Samozřejmě tam hraje roli také to, že její pracovní nasazení bylo poněkud totální, což v souvislosti s Německem je z jistého úhlu pohledu nevkusně zábavná okolnost. 

No, ale nakonec místo vtipu budu do světa šířit moudra, tentokrát konzervativně-levicová. A začnu hned, lavinou otázek: Za čí peníze to děvče bylo zplozeno? A za čí peníze v mládí živeno? Kdo platil studia? A pro čí prospěch se bezmála udřela k smrti? Česká holka kontra německý zaměstnavatel (zjednodušeně řečeno, on to byl spíše nějaký globální kapitalista): Nemáte taky náhodou ten pocit, že nejsme tady v ČR až tak montovna, jako spíše zdroj levné pracovní síly, určené k dodání na - bezmála - otrocké práce?

Jistě, v diskusi si přečtu, že při volném pohybu pracovních sil v demokratické Evropské Unii je nekorektní vyvolávat protiněmecké nálady, zrovna tímto způsobem (a je to pravda, a to, že si při zaslechnutí substantiva “německo” a adjektiva “německý” hnedle představím střelnici v Kobylisích, je jenom můj podprahový komplex méněcennosti). Proto, abych ponechal cenzorům možnost pustit tento článek dál, zakončím jej optimisticky, a totiž: Všimli jste si, že zatímco jednomu českému děvčeti, do jehož existence byla vložena česká energie a tato ji promrhala otročením západnímu kapitálu, je věnován titulní článek ve velkém českém týdeníku, tak statisícům mladých lidí z východní Evropy, kteří otročí v českých továrnách, na polích a stavbách, nikdo nevěnuje ani řádku? (tedy až na buržoazní paničku Sašu Uhlovou, hahaha!) - Ano, je to tak, v globální soutěži “vykrádání mladých pracovních sil z lůna nejen evropských národů” si naše země stojí navýsost dobře - rozhodně se dá říci, že jsme na straně, co tahá za delší konec provazu. Na Ukrajině a v podobných končinách si vypiplají tu trochu mládeže, co při té bídné porodnosti mají, a my si pak bez koruny nákladů na výchovu a výživu těch děcek bereme profit - použitelnou pracovní sílu. Je ta západní ekonomika ale perfektně vymyšlená, jen co je pravda!