Svět spěje do záhuby, nedokážu dosušit seno!

Horko sucho zima mráz déšť a sníh a povodně a neúroda, ale stále ještě jsme tu, proto tedy: Chvalme Boha za ty dary!

Dobře dva měsíce přemýšlím, o čem napsat něco do tadytohohle blogu. Pomluvit socany, že jsou neschopní? A co když budoucnost ukáže, že ne až tak? (a navíc, ach, rodná strana moje…..)!

Nandat to Baronovi, že s tou reklamní optimalizací v Olbramovicích se dopustil triviálního krácení daní a že jej kriminál nemine (tak jako jeho předchůdce a následovníky)? Ale co když Baron uchopí moc pevně do svých rukou a pisálci jako já budou první, pro koho si přijde ideopolicie? 

Objasnit, že z 95% za kůrovcovou kalamitu nemůže sucho, ale rezignace na řádné hospodaření ve vysoce specializovaných monokulturách zaměřených na produkci kvalitního dříví (což je situace, kdy příroda netoleruje ani drobné chyby, natožpak rezignaci na řádné hospodaření…)?

No, posledně uvedené se zdá být ideologicky inertní, za to by mi ubezdušení hrozit nemuselo. Ale zase, co z toho, že přijdeme o veškeré smrkové lesy? Tady na jih od Brna to prostě není téma, tady rostou topoly-špendlíky-akáty, tak co blbnout se smrkem. Pokud někomu kůrovec sežere les, je to v zásadě jeho chyba. Jasně, přiletělo to od sousedů, tak se tomu ubránit nemohl, ale je to přece jen jeho majetek, jeho píseček, tak co jako…. Když nebude mít peníze na obnovu kultury a bojí se, že nevyhoví zákonu, tak ať to daruje třeba státu nebo tak něco. Když lpí na majetku, tak malé jedle na obecním narýpat, na vlastní sadit, po večerech pilu a kladivo do rukou a oplocenku dělat, srpem třtinu křovištní ožínat…. každý je přece svého štěstí strůjcem.

Ne, tedy ani kůrovcová kalamita není téma pro blog. Dá se o tom napsat milion a jedna praktická a důležitá věc, ale působil bych jako extrahujer a přechytralec, navíc na to každý kašle, nalej-vylej se tomu říká. Prostě nebudou smrkové lesy, no a co jako? Ona příroda si poradí i bez člověka předůležitého, a zejména bez něj……

Ale přece jen je o čem psát - je tu totiž ještě jedno vděčné téma: globální změna klimatu. K tomu se vyjadřuje každý, v takových množstvích, že by kriminály na provinilé odpírače nestačily, takže to vypadá bezpečně. Navíc, pokud bych neměl pravdu, ukáže se to až kdovíkdy. Do té doby by se mi moje heretictví jistě podařilo nějak rozmlžit nebo tak něco…

Tak tedy: V rámci tréninku zdechliny před blížící se padesátkou jsem si vyběhl na trasu Rajhrad-Vranovice. Nedělní ráno, chladno a vlhko, bláto všude. Tuhle běžím přes Holasice, přes Vojkovický náhon, mají tam pod mostem udělaného cosi jako “vesnickou pláž”, to si někdo žije. Jak jsem doběhl, strejdovi jsem o tom referoval, měl jsem za to, že ten náhon je stará řeka, předtím než Švarcavu narovnali a Blučinské les přišel vysušit a na pěstování pšence zrekvírovat (no more motýle, ano, rozumíme si správně). Strejda mne upozornil, že ne stará řeka, ale prostě náhon pro mlýn ve Vojkovicích (patří Penamu, mám pokračovat???).

Chtěl jsem si to já hlupáček ozřejmit, tak jsem si doma zadal do googlu “vojkovický náhon vznik” a jako na potvoru vypadla na mne nějaké studentská práce (maturitní seminární z roku 2008/2009, Romana Böhmová, Gymnázium Židlochovice) pojednávající o hrůzách, kterými jsou stíháni v průběhu dějin obyvatelé obce Vojkovice nad Svratkou. Je to přehlídka jako pro deník Blesk, samý mor, cholera, války a nenasytná šlechta. A to počasí, hrůza pohledět! Třeba rok 1917, cituji: “Rok 1917 byl ve Vojkovicích popisován jako katastrofický. Zavedeny potravinové lístky, šmelina všude, krádeže na polích. Kvůli suchu špatná úroda, horko, že se nedalo po zemi chodit bosý. Z jednoho hektaru se sklidilo pouhých 81 kg zrna. I tak bylo nutno na polích držet stráže proti zlodějům."

Jasně, v textu práce následuje výčet dalších strašlivých let, s jejich úmornými vedry, ničivými suchy, smrtícími mrazy, záplavou sněhů či jejich katastrofickou absencí, povodněmi v létě, v zimě, přes den i v noci. Velmi únavné to číst, připadám si, jako kdybych si koupil dnešní noviny. Proto vypíchnu jen jediné číslo - to napsané shora. Výnos obilovin 81 kg na hektar. Pro srovnání jsem si vypočítal (podle české statistické ročenky pro rok 2018) průměrný výnos z hektaru obilovin, a vyšlo mi číslo 5206 kilogramů sklizeného z hektaru zasetého. Nechám to bez komentáře, tedy jen natolik, že si dovolím podotknout, že se mi úplně nezdá, že by šly věci zcela totálně k horšímu.

Co se však každopádně definitivně pokazilo, tak je tady to letošní štatlovské počasí. Už asi týden se snažím dosušit seno (tedy otavu, pro hnidopichy). Každý den mi to zmokne - jak na potvoru, ráno svítí sluníčko, tak to obrátím, odeberu se do práce, kolem jedné zahlédnu z okna kanceláře mráčky, tak že bych zaběhl na zahrádku to seno skopit, aby to do večera mohlo pod střechu? No než dojdu na zahradu, bouřka jaksepatří. Pak odpoledne nějaká oblačnost, večer se vyjasní….. hahaha Košíčku, to jsme ti to zase nandali, začni si nanovo.

Tak já na rovinu říkám: Já nebudu s počasím a s klimatem spokojen nikdy. Ať si jede Greta na jachtu a lidová vozítka do bankrotu, ale já pociťuji jako příkoří, že se mi pro náhle obnovený malý vodní cyklus nedaří dosušit seno!! (tedy lucerku, no).